Památky - Chrudim

Předchůdci dnešního objektu, zvaného podle bývalých majitelů Kuchynkovský či Wiesnerův dům a také Neuperský dvůr, jsou písemně doloženi od roku 1599. Sídlila zde řada šlechtických rodin, v roce 1742 jej navštívil pruský král Fridrich II. Veliký. V roce 1871 objekt zakoupil továrník František Wiesner a dle projektu Františka Schmoranze ml. jej nechal přestavět do současné klasicistní podoby. Průčelí je zdobeno sochou Adama a malbou sv. Anny Samatřetí.

 

Centrum chrudimského kulturního života, objekt tzv. Muzea, tvoří 2 budovy, které byly postaveny pro potřeby někdejšího Průmyslového muzea pro východní Čechy v Chrudimi. Obě (pseudorenesanční i pseudobaroková) byly postaveny podle návrhu pražského architekta Jana Vejrycha v letech 1898 - 1901. Pozornosti návštěvníků si, kromě sbírek Regionálního muzea, zaslouží především překrásný koncertní sál, mimořádná umělecká výzdoba obou budov a v neposlední řadě i tři umělecké památky nacházející se v jejich interiéru (dva gotické a jeden renesanční portál).

 

Původní soukenická valcha byla po hustitských válkách spojena s nově přistavěným mlýnem, o němž se výslovně hovoří roku 1459. Pokud byl malý stav vody, dostávala přednost valcha a mlýn stál. Přízvisko ,,Koželužský" dostal mlýn někdy na počátku 18. století podle nedaleké stoupy na tlučení třísla pro koželuhy. Jméno Polívkův obdržel pro změnu podle Eduarda Polívky, který jej koupil v roce 1900 a zřídil zde též pilu a krupařství. V roce 1932 objekt částečně vyhořel, ale ještě roku 1951 jej provozoval nájemce František Plecháček. Po zrušení mlýna sloužila budova např. okresnímu plemenářskému středisku, po restituci ji zakoupil soukromý majitel, který v roce 2003 provedl přestavbu pro komerční účely. V okolí objektu lze shlédnout výsledky velkorysého programu regenerace původem středověkého náhonu.

 

V tomto domě se narodil a prožil své dětství Josef Ressel (1793 - 1857) - vynálezce lodního šroubu.

 

Původně gotický dům vyniká renesančním a empírovým portálem, z doby baroka pochází fasáda a socha Panny Marie. Písemně je dům doložen od roku 1546, nacházíme jej na nejstarším vyobrazení hlavního chrudimského náměstí z roku 1587. Jméno domu pochází od rodiny Khomovy, která jej získala roku 1868. Objekt má dramatickou historii, například v roce 1588 zde zabil jeho majitele blesk, v roce 1910 došlo ve sklepě k výbuchu, který zmařil dva lidské životy.

 

Radnice zde stojí od první poloviny 15. století. Rozsáhlá přestavba, vč. zhotovení nápisu v přízemí a překlenutí Fortenské ulice, se uskutečnila kolem roku 1560. Barokní fasádu obdržel objekt v roce 1720, sochy Iustitia a Caritas byly instalovány po požáru v roce 1806, hodiny v roce 1836. Kromě správy města, zde byl svého času umístěn městský archiv, vězení, mučírna, sklad střelného prachu, okresní soud, vyšívačská škola a policejní úřad.

 

Gotický trojlodní kostel ze 13. až 14. století, vícekrát přestavovaný. Poslední velká dostavba proběhla ve druhé polovině 19. století pod vedením Františka Schmoranze. Z té doby pochází dvojice novogotických věží a průčelí budovy. Kostel je trojlodní, s dlouhým presbytářem a několika přístavky.

 

Barokní kostel ze 17. století, součást kapucínského kláštera budovaného od roku 1656. Kostel byl vysvěcen v roce 1665. Jednoplodní budova s loretánskou kaplí a Božím hrobem je v současnosti bez vybavení. Nad vchodem do kostela je pískovcová socha sv. Josefa z roku 1702. Klášter byl po zrušení v roce 1949 zcela přestavěn.

 

Pozdně gotický hřbitovní kostel z let 1519 - 1521. Jednolodní budova je zachována v téměř původní podobě. Vybavení (oltáře, epitafy a další) pochází z 16. - 18. století. Do vnějších stěn jsou zazděny náhrobníky, z nichž několik desítek je renesančních z druhé poloviny 16. století a začátku 17. století. Hřbitov kolem kostela byl zrušen v roce 1881 a přeměněn na park. V parku jsou sochy Panny Marie a Ježíše Krista z první poloviny 18. století.